S čím fyzioterapie umí a naopak neumí pomoci?

Fyzioterapie se dá připodobnit ke knize. Je to taková kniha o životě. Aby vás ale mohla nějakým způsobem oslovit a změnit, tak si na ní musíte najít čas, přečíst ji a to nejdůležitější – začít v ní věřit.

Fyzioterapeut se účastní léčebného procesu jako průvodce. Své vzdělání o pohybovém aparátu předává pacientovi, aby porozuměl signálům, jež mu tělo vysílá a byl schopen na ně adekvátně reagovat. Učí ho zásadám správného životního stylu. Nicméně když je potřeba nějaký sval či kloub uvolnit, tak fyzioterapeut cílenou technikou zasáhne.

U pacientů trpících vážným onemocněním, které se odráží na možnosti pacientova pohybu a soběstačnosti, fyzioterapeut společně s kolegy z multidisciplinárního týmu vytváří příhodné podmínky pro co nejkvalitnější život. Pracuje dle hesla „Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Avšak ne vždy je možné pacienta vyléčit. I přes veškerou snahu všech však nelze změnit nezměnitelné. Je třeba si stanovit reálné cíle dle konkrétních potřeb a možností pacienta. Ne všechny choroby jsou léčitelné. Jako příklad lze použít diagnózu revmatoidní artritidy. Ať se snažíme, jak se snažíme, tak ji vyléčit nedokážeme. Její následky se sice zpomalit pohybovou životosprávou dají, ale v dlouhodobém horizontu její progresi zastavit nedokážeme.

Je nasnadě zodpovědět druhou část otázky. Kdy fyzioterapie již neumí pomoci? Je to u pacientů, kteří jsou v léčebném procesu pasivní. Jsou to ti pacienti, kteří své problémy přehazují na bedra jiných se slovy „Potřebuji, abyste mi s tím něco udělal“. Vyléčit pasivního pacienta nelze. Jde mu jen na čas ulevit od potíží. Bez aktivního přístupu se ale problémy po určité době vrátí a s tím i pacient. Bludný kruh se uzavírá.

I přes velký pokrok, který fyzioterapie v posledních letech prodělala, neumí pomoci tam, kde není vůle a ochota změny.